Jdi na obsah Jdi na menu
 


Procházky

4. 1. 2008
Bobeš a jeho výlety.
 
 
 
Když vidím,že si někdo z mé rodiny nazouvá boty jsem radostí bez sebe.Velmi dobře vím,že mě nikdy nenechají doma.Jezdím s nimi na výlety a chodím na procházky po okolí.Vůbec není rozhodující,zda je teplo a sluníčko,nebo zima a padá  sníh.
Panička vezme foťák a jde se.
Musí na mě ale dávat pozor,protože se velmi rád courám.Naberu rychlost, a než se někdo otočí jsem pryč.Několikrát jsem připravil mé rodině bezesnou noc,protože jsem nepřišel domů a druhý den mě všude hledali.Domů jsem přišel až když jsem dostal hlad,nebo mně byla zima.
Mám to asi v genech.Panička když se na mě rozčílí,tak říká, že jsem cikánovic.

 

 

Obrazek

Obrazek

 Jak jsem zdrhnul.

Zase mám průšvih.Ráno jsem šel ven s páníčkem,který zametal sníh.
Já jsem se okolo něj proháněl,ale za chvíli mě to přestalo bavit.Když chvíli nedával pozor,tak jsem nasadil svůj rychlý úprk do lesa.Než se páníček otočil byl jsem v lese.A dal jsem se do prozkoumávání terénu.Pořád padal sníh a já jsem hledal,kde je ta fenečka,kterou jsem viděl minulý den a tak hezky mně voněla.Vůbec jsem si neuvědomoval,jak dlouho jsem venku.Najednou se začalo stmívat,měl jsem hlad a nohy jsem měl hrozně těžké.Měl jsem tam totiž nabalený ten protivný sníh. Špatně se mi chodilo,tak jsem si sedl a začal si čistit nohy od sněhu.Najednou jsem uslyšel,jak mě někdo volá.Docela jsem se bál,protože byla velká tma a hlas který mě volal patřil mému páníčkovi.Byl hodně rozzlobený.Celý den mě hledal .Přišel ke mně a dostal jsem tři rány rukavicí.To se ještě nestalo,abych byl bit.Asi jsem ho hodně rozčílil.Bál se o mě,abych někde nezmrzl.Tak jsem se zvedl a co jsem mohl ,tak jsem běžel domů.Doma bylo teploučko,miska plná dobrot a já jsem byl rád,že už jsem doma.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Jestli vás moje výlety zajímají,tak si mě prohlédněte:

 

Komentáře

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář